Sdílení

Za krásami Šumavských plání

Šumavské pláně tvoří centrum Šumavy a nabízí řadu turisticky zajímavých cílů. Příjemné na nich je, že jste na horách a vlastně nemusíte nikde moc šlapat do kopce 🙂 Pláně se totiž rozprostírají na náhorní plošině. Její rozloha je 670 km² a průměrná nadmořská výška se pohybuje okolo 1000 m n. m.

Knížecí Pláně

Tohle opravdové srdce Šumavských plání si nemůžete nechat ujít. Čekají Vás tu výhledy do poklidné krajiny a i střípky historie v zaniklých obcích. Knížecí Pláně, založené počátkem 19. století, bývaly obcí s asi 500 obyvateli. S odsunem obyvatel německé národnosti po 2. světové válce, je ale potkal stejný osud, jako další vesnice v pohraničí; obec se prakticky vylidnila a se vznikem pohraničního pásma pak definitivně zanikla. Dnes zde najdeme obnovený hřbitov, kříž v místě, kde stával kostel (i ten vojáci v 60. letech zlikvidovali) a tak trochu překvapivě i ubytování v penzionu Hájenka 🙂

Na pěkný výlet směr Knížecí Pláně můžeme vyrazit po žluté turistické značce z obce Borová Lada. Procházet budeme mimo jiné i přes I. zónu NP v místech, kde turistická trasa křižuje rozsáhlé rašeliniště Buková slať. Do Borové Lady se pak vrátíme po cyklotrase č. 1040. Celý nepříliš náročný výlet s minimálním převýšením zabere nejvýše 4 až 5 hodin, ujdeme 12 km.

Knížecí Pláně
Přejít na lokaci
Penzion Hájenka
Přejít na lokaci
Buková slať
Přejít na lokaci

K prameni Vltavy

K prameni (nebo pramenům) Vltavy je nejlepší vyrazit z obce Kvilda. Od rozcestníku u kostela se vydáme po modré turistické značce Kvildskými loukami až k lesu, kudy pak proti proudu Teplé Vltavy povede většina naší cesty. Pokračujeme tedy lesem (na jehož smrkových monokulturách se místy dost podepsal kůrovec) dál po modré, až dojdeme k samotnému prameni Vltavy.

A tady se dostáváme k rozporuplnému prameni vs. pramenům. Vltava totiž reálně pramení v rašeliništi, odkud se spousta čúrků stéká ve větší pramínky, vše je ale tak proměnlivé a nestálé, že skutečný jeden pramen určit prostě nelze. Ten byl tedy vybudován uměle – uvidíme zde studánku, kterou stráží dřevěná socha třímající klíč – do studánky si můžeme hodit minci, se sochou se vyfotografovat a vyráží se dál.

Okruh zpět na Kvildu nás povede přes obec Bučina. Tam budeme od pramene Vltavy pokračovat po červené, kde je třeba počítat s jediným větším stoupáním našeho výletu, výšlapem pod vrchol Stráž. V obci Bučina nás ale čeká odměna – lze se tu občerstvit v nejvýše položeném hotelu České republiky – hotelu Alpská vyhlídka. Před hotelem se navíc můžeme pokochat pohledem na repliku strážní věže Železné opony. Z Bučiny nás pak zpět na Kvildu zavede cyklotrasa č. 331.

Celá délka trasy vede po zpevněných a dokonce i asfaltových stezkách. Je tedy vhodná i pro cyklisty a nenarazíme tu na problém ani s kočárkem. Celkem ujdeme asi 16 km.

Kvildské louky
Přejít na lokaci
Prameny Vltavy
Přejít na lokaci
Alpská vyhlídka
Přejít na lokaci

Vchynicko-Tetovský kanál a Tříjezerní Slať

Vchynicko-Tetovský kanál, vybudovaný na samém konci 18. století na panství Swarzenbergů, sloužil k plavení dřeva mezi řekami Vydrou a Křemelnou. Překonal se tak nesplavný úsek Vydry a dřevo mohlo putovat z Šumavy dále do vnitrozemí. Celý kanál, s několika vodními nádržemi a břehy dodnes spojenými původními kamennými mostky, je chráněn jako technická památka.

Podél Vchynicko-Tetovského kanálu se vydáme z parkoviště poblíž repliky historického hradlového mostu Rechle nedaleko obce Modrava. Tento most, kompletně obnovený v roce 2000, v současnosti už „jen“ překlenuje řeku Vydru. Jeho původním neméně důležitým úkolem však bylo také odvádění plaveného dříví z toku nesplavné řeky do Vchynicko-Tetovského kanálu. Od mostu pokračujeme podél kanálu po naučné stezce až k rozcestníku Hakešická cesta. Cestou občas po pravé straně zahlédneme meandry řeky Vydry a míjíme bývalý královský dvorec a osadu Antýgl, svého času sklářskou huť (dnes zde najdeme hlavně ubytovací kapacity). Na rozcestníku Hakešická cesta se dáme po modré doleva. Tady nás čeká celkem prudké stoupání ke žluté turistické značce, která nás dovede až k Tříjezerní slati – horskému vrchovišti se třemi jezírky a klečovým porostem. Od Tříjezerní slatě sejdeme cyklotrasou č. 2122 na červenou turistickou značku a údolím Roklanského potoka dojdeme do Modravy. Z Modravy se lze na parkoviště u mostu Rechle vrátit po silnici.

Celá trasa (včetně návratu po silnici z Modravy na parkoviště) měří necelých 15 km a vede také po cyklotrasách, takže se dá absolvovat na kole a opět také s kočárkem.

Vchynicko-Tetovský kanál
Přejít na lokaci
Hradlový most Rechle
Přejít na lokaci
Tříjezerní slať
Přejít na lokaci

Z Horské Kvildy k Čeňkově pile

Z Horské Kvildy vyrazíme po modré turistické značce údolím Hamerského potoka až ke Královskému dvorci Antýgl. Hamerský potok býval zlatonosným tokem a svou krásou se téměř vyrovná své větší sestřičce Vydře, která jej právě pod Antýglem pohltí. Modrá značka nás provede jeho dravější částí, směrem po proudu od Horské Kvildy se totiž předtím klidný tok stává divočejší a razí si cestu údolím.

Od Antýglu pak pokračujeme po NS Povydří až k Čeňkově pile. Řeka Vydra je nazývána nejhezčí českou řekou a to patrně právem. Koryto Vydry je plné velkých balvanů ohlazených silou říčního proudu do hladka. Těm, do kterých víry řeky vymlely větší či menší prohlubně, se říká obří hrnce. Po cestě údolím řeky můžeme ale vidět i další kamenné útvary – viklany (podloží se dotýkají jen malým kouskem povrchu, zdánlivě se viklají) a také kamenná pole.

Náš výlet končí v osadě Čeňkova pila, kde si můžeme prohlédnout hned dvě vodní elektrárny. Ta starší, z roku 1912, byla přestavěna z původní pily vybudované zde na konci 19. století podnikatelem Čeňkem Bubeníčkem. Na protějším břehu řeky se pak nachází druhá vodní elektrárna, Vydra. Součástí elektrárny Vydra je také Expozice Šumavské energetiky, která nás nechá nahlédnout do historie hydroenergetiky na Šumavě.

Celá trasa měří něco málo přes 10 km a vede po zpevněných cestách. Naučná cesta Povydří ale není přístupná pro cyklisty. Z obce Čeňkova Pila můžeme využít autobusovou dopravu.

Čeňkova pila
Přejít na lokaci