Belgičan zvaný Franta. Lesní hrob na Lázech.

Ten pomníček byl pro mne vždycky symbolem tajemství. Chodili jsme do lesů pod Ojíčnou s rodiči na procházky kam až moje vzpomínky sahají. A ten vysoký, dřevěný kříž, tak ukrytý v hlubokém lese vždy jitřil moji fantazii.
Když už jsem byl větší, dokázal jsem přečíst i jméno: „Franta Belgičan“. Jméno podivné, neobvyklé, tajemné. A mé první dotazy po původu pomníku nedokázal nikdo přesvědčivě…